Fotografie z cest

.

Dnešní den bude pro některé spolucestující posledním aktivním dnem na Aljašce. Většina si však zájezd prodloužila o celý týden a bude v cestě pokračovat. Dle původního plánu by se měl uskutečnit  odložený rafting na Six mile creek  a pak odjezd všech do Anchorage, věnovat se prohlídce města, nákupům suvenýrů  a zítra odjet  do Valdezu.

Cestou z NP Denali jsme se zastavili na krásné vyhlídce na horský masiv a Mount McKinley. Zde Lenka telefonicky zjistila, že se rafting z důvodu velké vody nekoná. Přišla však s geniálním návrhem, že se přesuneme k ledovci Matanuska a ti, kterým dovolená ještě nekončí mohou přespat pod stany a počkat na ni do druhého dne.  Cestou na Matanusku zjistila, že je možno večer absolvovat rafting na Matanuska River , což většina kvitovala  s povděkem. I já jsem do toho šel.

.

V sedm hodin večer odjíždíme na rafty. Oblékáme se do suchých neoprénů a malým autobusem se přesouváme k řece. Malá instruktáž a hurá na řeku, projíždíme každou vlnou a docela to cáká. Asi po hodině cesty vystupujeme na břeh, kde pro nás připravili oheň a malou večeři. V dešti dojíždíme po jedenácté hodině promrzlí a úplně mokří. Svlékáme se z neoprénů, děláme si čaj a čokoládu. V jednu hodinu jdeme spát, celou noc prší.

9. den – galerie

Matanuska River – galerie

Program dnešního dne – návštěva NP Denali. Kyvadlovou autobusovou dopravou WAC, provozovanou správou parku, pojedeme po jediné silnici do samého srdce národního parku Denali.  „Silnice se vine smrkovými a osikovými lesy, šplhá po horských úbočími nad širokými údolími řek, překračuje rozsáhlé plochy alpínské tundry a nabízí bezpočet příležitostí k pozorování zdejších divokých zvířat“. Tak to alespoň slibuje průvodce National Geographic.

.

            Po příjezdu do NP Denali jsme nejdříve navštívili Denali National Park Visitor Center, kde pro nás Lenka zakoupila jízdenky na kyvadlovou dopravu WAC. Hodinku čekání na odjezd jsme si krátili prohlídkou suvenýrů a návštěvou kina, kde na velkém plátně byly promítány dokumentární filmy o Aljašce.

            Prvních 15 mil cesty vede po úpatí hřebene Helay Ridge a vine se dvěma říčními údolími, výhled však zakrývají stromy, protože autobus projíždí subarktickým vždy zeleným lesem. Na míli 14,7 překračujeme řeku Savage  River, která vyznačuje hranici za kterou již nesmí soukromá vozidla.

            Cesta směrem k naší první zastávce v sedle Polychrome Pass vedla nad hranicí lesa, tedy už v tundře, proto jsme si mohli již nerušeně vychutnat pohledy na mohutné Aljašské pohoří,  otevřený výhled do říčních údolí a na tundrou porostlé svahy. Grizly se mohou objevit kdekoliv, také jsme jich několik viděli, ale bohužel jen jako zvířecí „tečku“ na míli vzdáleném kopci.

            Naše cesta končila v dalším středisku pro návštěvníky Eielson Visitor Center, které má dokonalou polohu. Budova byla otevřena v roce 2008. Nachází se zde různé výstavy, pracoviště strážců a také naučná stezka. Za příznivého počasí je odtud možno si vychutnat pohled na celou Mount McKinley od úpatí po vrchol.

Naučná stezka

.

            Na odpoledne domluvila Lenka zájemcům procházku po naučné stezce s místní průvodkyní.  Procházka to byla velice zajímavá. Neočekával jsem v těchto nadmořských výškách takové množství kvetoucích rostlin.

            Ve 3 hodiny odpoledne  jsme nasedli do autobusu a vraceli jsme se zpět. Během cesty jsme ještě několikrát na krátkou chvíli zastavili a v dálce pozorovali zvěř.

Noční sběr hub

.

            Po návratu do motelu jsme Lenka, Petr a já vyrazili na noční sběr hub. Od včerejšího večera jsme věděli kde rostou, ale ještě nikdo z nás nešel na houby v 11 hodin v noci. Kolem půlnoci jsme se vrátili s plným kbelíkem krásných hřibů a křemeňáků.

            Osmý den plný zážitků utekl jako voda. Lenka se opět ukázala jako skvělá průvodkyně. Bohužel, na slibovaný bezpočet příležitostí k pozorování zdejších divokých zvířat a jasnou oblohu nad Mount McKinley si budeme muset počkat na příští návštěvu Aljašky.

Denali – galerie

Naučná stezka – galerie

Noční sběr hub – video

Program dnešního dne – přesun k NP Denali. Dopoledne se zastavíme v Iditarod centru, věnovanému psím závodům a životu musherů. Odpoledne navštívíme historické místo Talkeetnu, odkud se dá letět k Mt. McKinley – podmínkou je však dobré počasí. Večer  přijedeme do Healy, kde se ubytujeme v motelu.

Z Anchorage odjíždíme krátce po osmé hodině. Počasí nám moc nepřeje. Zpráva z Talkeetny – zatím se nelétá, ale do odpoledne se to může změnit. Zastavujeme se v Iditarod centru, kde jsme shlédli film o historii závodu, navštívili malé museum a obchod se suvenýry. Za 10 dolarů jsem absolvoval jízdu na vozíku taženém psím spřežením – jízda trvala necelé dvě minuty.

Co je to IDITAROD

Iditarod je závod psích spřežení, který se každoročně odehrává na Aljašce. Je pojmenován po legendární Iditarodské stezce spojující dnes již opuštěné vnitrozemské zlatokopecké městečko Iditarod s Aljašským zálivem. Historie Iditarodu sahá až do roku 1925, kdy v Nome vypukla epidemie záškrtu. Bylo nutné dopravit sem očkovací sérum z Anchorage, ale špatné povětrnostní podmínky neumožnily jeho dopravu lodí nebo letadlem. Bylo proto rozhodnuto vyslat štafetu psích spřežení. Iditarod, tak jak jej známe dnes, se na počest této události jezdí od roku 1973.

Závod začíná první sobotu v březnu a jeho délka je více 1800 kilometrů. Trasa závodu vede liduprázdnou krajinou a účastníci nedostávají od pořadatelů žádnou podporu. V krutých mrazech často nefungují vysílačky, a tak jsou musheři v divočině odkázáni sami na sebe. Proto také bývá Iditarod označován jako „poslední velký závod na Zemi“, ve kterém důležitější než vyhrát, je přežít.

Talkeetna

Do historického městečka Talkeetna jsme dorazili v poledne. Zpráva z letiště – zatím se nelétá, možná až kolem druhé hodiny odpolední.

Dnešní den – 4. červenec je dnem svátečním –  všichni Američané  slaví Den nezávislosti. Také Talkeetna slaví, vidíme průvod, hasičská auta, hraje živá muzika a celé to hemžení připomíná naši bývalou pouť. Konečně dobrá zpráva – let se uskuteční. Odjezd na letiště společnosti Air taxi, zápis do knihy, vážení, obouvání polárních bot a čekání na letadlo. Platba až po příletu, cena bude stanovena podle toho kam nám počasí umožní letět. Téměř dvou hodinový let byl úžasný a počasí také.

Město Talkeetna, které má jen asi 850 obyvatel, je protikladem uspěchaného života moderní Ameriky. Najdete zde obytné sruby, kavárny, hrbolatou štěrkovou přistávací dráhu a celkově uvolněný životní styl.

Po šesté hodině večer odjíždíme z Talkeetny. Cestou se od nás oddělila skupinka trekařů, se kterými se máme opět setkat pozítří ráno. Po třech hodinách jízdy překrásnou Aljaškou krajinou, jsem se ubytovali v motelu. Po večeři a malém odpočinku odcházíme do blízkého kempu a sledujeme oslavy Dne nezávislosti. Před půlnoci jsme se dočkali i „ohňostroje“, ale sluníčko, které bylo v toto chvíli ještě nad obzorem, kazilo celkový dojem. Cestou do motelu jsme objevili místo plné hub, ale na ty se vydáme až zítra.

Lenka se průvodcovské role zhostila na jedničku. Na naše zvídavé dotazy odpovídala vždy velmi ochotně a hlavně zasvěceně. O zajímavostech, které lze po cestě vidět, se radila se svým mnohasetstránkovým průvodcem.

Aljaška – den sedmý – galerie

Let kolem Mount McKinley – video

Cesta do NP Denali – video

Program dnešního dne nabízí volný program v Homeru, nebo fakultativně půldenní lov halibutů. Odpoledne nás pak čeká přesun do Anchorage.

Lov halibutů

Většina výpravy se již včera po návratu z plavby na mořských kajacích rozhodla pro lov halibutů, který bylo nutno zajistit předem. Bylo také nutno zakoupit rybářský lístek. Nedá se říci, že tato legrace patřila mezi ty nejlevnější, půldenní plavba pro seniory 125 USD, rybářský lístek 28 USD.  I když ryby doma nechytám a ryby také vůbec nejím, tak to bylo velice zajímavé. Každý účastník si mohl ponechat dva halibuty, ostatní se vraceli zpět do moře. Počasí nám tentokrát moc nepřálo, občas pršelo a foukal studený vítr. S bohatým úlovkem – cca 35kg rybích filetů jsme se vrátili krátce po dvanácté hodině zpět do Homeru.

Halibut (Hippoglossus stenolepis) je největší ze všech platýzů. Obě oči má umístěny na horní tmavší polovině ryby. Tmavá vrchní a postranní část ryby působí jako ochranné zabarvení splývající a mořským dnem. Průměrná váha je 15- 50kg. Výjimkou nejsou ani 150kg kousky. Loví se celoročně, ale nejlepší sezóna je od května do října. Halibut je údajně nejlepší bílé rybí maso, zkrátka delikatesa. Líčka platýzů jsou vybranou pochoutkou.

K obědu byl pečený halibut. Do Anchorage jsme přijeli kolem deváté hodiny. Ubytovali jsme se na stejném místě jako první den, v penzionu Artic Fox Inn. K večeři byl pro změnu halibut pečený.

Lenka – naše nová průvodkyně

je původem z Vysočiny,  má české a americké občanství. V průběhu letní turistické sezóny bydlí v Homeru se svoji malou dcerkou. Mluví perfektní americkou angličtinou a umí velice zajímavě vyprávět. Pořád telefonuje a zařizuje akce pro Michala, který toho někdy až zneužívá. Během cesty do Anchorage se ukázalo, že je vyzbrojena velkým množstvím vědomostí, a to nejen o Aljašce, mnoha mapami a podrobnými průvodci. Je velice inteligentní, příjemná a pohledná žena. Jak si ale poradí s desítkou turistů z Česka a jejich tuctem názorů je stále otázkou.

Lov halibutů – video
Den šestý – galerie

Program pro příští dva dny se dá shrnout do několika řádků. Na mořských kajacích budeme obdivovat floru a faunu v členitých zátokách a lagunách Kachemak State Park. Přespíme ve stanech přímo na pláži. Po návratu se seznámíme s městech Homer nebo budeme rybařit.

Kachemak Bay State Park je první státní park Aljašky. Má rozlohu asi 400.000 akrů, nachází se v něm horské výběžky pokryté hustými lesy, ledovce a oceán. Na mořských kajacích pádlovali Eskymáci na Aljašce údajně už před 9000 lety. Jako jediní lovili z kajaků také velryby.  Dnes, když už je lov velryb zakázán, jsou mořské kajaky doménou dobrodruhů.

Mořské kajaky a noc na pláži zálivu Kachemak Bay

Z přístavu v Homeru jsme odjeli lodí v jedenáct hodin. Po hodině plavby rychlým člunem přistáváme na pláži v zálivu  Kachemak Bay.  Z lodi jsou vyloženy na oblázkovou pláž mořské kajaky, stany, karimatky a vše ostatní. Po oba dny nás provází zálesák Kamil.

Rychle jsme postavili stany, něco sezobli ze svých zásob a po krátké instruktáži nasedáme s Petrem do mořského dvoumístného kajaku. Pokud uvážíte, že jsem v takových „neckách“ nikdy neseděl, potřebovalo to i trochu odvahy. Počasí bylo úžasné, hladina klidná, voda průzračná – jsme zde jen my a okolní divočina.

Cílem naší plavby byla Tutka Bay Laguna. Po dvou hodinách pádlování jsme na místě. Dlouho jsme se nezdržovali, začínal odliv a bylo nutno se vrátit. Při návratu se hladina začala vlnit a bylo potřeba trochu zabrat. Při instruktáži nám bylo řečeno, „první rychle vyskočí a vytáhne loď.  Musím přiznat, že po čtyřech hodinách pádlování mi to vyskakování trvalo snad věčnost.

Večeře na pláži

Večer odjeli zdatnější vodáci ulovit ryby na večeři. Ostatní se postarali o palivo a oheň. Přiletěla i avizovaná návštěva – komáři v hojném počtu. Protože se nacházíme v prostředí obývaném medvědy je nutno na noc zabezpečit potraviny. Podle oficiálních instrukcí amerických biologů je kvůli ochraně potravin nutné zavěsit potraviny minimálně šest metrů vysoko a čtyři metry od kmene. My jsme to v praxi ani nezkoušeli a myslím, že autoři návodu také ne.

Co ještě dodat. Večerní vycházka do okolí, liduprázdná pláž, romantická pohoda při ohni, opékání ryb a ten úžasný západ slunce – na to snad nedá nikdy zapomenout. Pravá Aljaška!

V noci bylo dost chladno, ale dalo se to vydržet. Po snídani jsme s Petrem nasedli do kajaku a vydali jsme opačným směrem do zálivu Sadie Cove. Překrásné scenérie, mořské vydry a orli bělohlaví nás okouzlovali po celou cestu. Na pláž jsme se vrátili kolem jedenácté hodiny a začali jsme balit naše ležení. Naši vytrvalí rybáři zase ulovili nějakou rybu. Protože ji nikdo již nechtěl čistit tak ji hodili zpět do moře. Za několik desítek vteřin přiletěl orel a rybu si odnesl. Nepochopím jak z výšky několik set metrů ji mohl uvidět. Po obědě jsme nalodili kajaky, campingovou výbavu, osobní věci a vrátili jsme se do Homeru.

Večer šla větší část skupiny ulovit ryby k večeři. Já s Petrem jsme se vydali na prohlídku Homeru. Diskuze nad plány cesty na příští dny se protáhla až do půlnoci. Ze skutečnosti, že další dny naši výpravu povede místo Michala Lenka jsem moc nadšený nebyl. Co si budeme povídat, žena jako průvodce drsnou Aljaškou, která tuto trasu jako průvodce nikdy neabsolvovala, to nebylo vůbec povzbudivé a nadšení hodné.

Den čtvrtý a pátý – galerie
Mořské kajaky – video
Večeře na pláži zálivu Kachemak Bay